Vzdělávací desatero pro rodiče předškolních dětí

Vzdělávací desatero pro rodiče předškolních dětí

Rozvoj předškoláka

V následujícím textu se dozvíte praktické tipy, které můžete uplatnit při podpoře a rozvoji vašeho potomka.

V předškolním období se již dítě zpravidla setkává s řízenými nebo částečně řízenými vzdělávacími činnostmi (např. předškolní příprava). To, jakým způsobem aktivity nabízíme a na co bereme ohledy, může zásadně ovlivnit vnitřní motivaci dítěte k učení.

Jelikož jsme se bohužel setkali i s tím, že už takto malé děti zažívají tlak na výkon a jsou jim předkládány úkoly nepřiměřené věku, pokládáme tento příspěvek za důležitý.

Opíráme se zde o pedagogiku, naše vlastní zkušenosti a vzdělávací praxi.

Jak tedy dítě neznechutit hned na začátku vzdělávací cesty, ale naopak ho citlivě podporovat v rozvoji?

1. Touha po poznávání světa jako přirozená součást života:

Život sám je jednou velkou vzdělávací inspirací. Dítě prochází obdobím Proč? a přímo „hltá“ všechny vjemy, zkoumá a hraje si.

Případnou vzdělávací nabídku proto volíme velmi citlivě.

2. Střídání aktivit:

Děti předškolního věku mají soustředěnost na činnost ještě krátkodobou (přibližně 10 až 15 minut). Proto se doporučuje aktivity častěji střídat (ideálně ty sedavé s těmi pohybovými).

Stává se, že spontánní hře se dítě věnuje i mnohem déle. Samo si ji vybírá i řídí.

3. Dostatečný prostor pro spontánní hru:

Hra má v procesu učení obrovský význam.

Dítě tak rozvíjí svou jemnou a hrubou motoriku, tvořivé myšlení, fantazii atd. (záleží na tom, o jakou aktivitu se konkrétně jedná).

V předškolním věku se také už objevuje hra ve dvojici s kamarádem nebo v menší skupince dětí. Postupně se vytvářejí základy přátelství.

4. Hledání řešení a odpovědí:

Představme si situaci, kdy dítě vidí suchou rostlinu a zajímá se o to, co se jí stalo. Můžete: 

  • Odpovědět a předat „hotový“ poznatek
  • nebo např. necháte dítě pečovat o rostliny, které máte doma (ukážete, jak na to a dítě to pak zkouší samo). Tak postupně pozná, co rostlina potřebuje k životu. Získá odpověď na otázku svou vlastní zkušeností.

Tento zážitek může být dítěti prospěšný i v dalším životě, kdy si bude informace ověřovat, nikoli pasivně přijímat.

5. Možnost volby:

Tento bod považujeme za velmi důležitý. Může rozhodnout o tom, jestli se dítě aktivitou začne vůbec zabývat.

Můžete začít s výběrem mezi dvěma možnostmi a postupně podporovat dítě v tom, aby aktivně navrhovalo, čemu se budete společně věnovat (a i přijalo, pokud někdy nebude jeho návrh akceptován).

6. Učení na základě zájmu dítěte:

Je rozdíl, pokud pro děti připravíme „jakousi“ vzdělávací nabídku a když vycházíme z jejich zájmů.

Například naším záměrem je procvičit početní řadu 1 až 10 a víme, že dítě miluje auta všech značek a barev. Pak není nic jednoduššího než počítání procvičit např. prostřednictvím hraček (autíček) nebo v rámci pobytu venku, kdy nám jako pomůcka poslouží skutečná auta.

Poznávací značky aut nám také pomohou při rozlišování číslic i písmen.

Vzdělávací nabídka na základě zájmů dítěte skutečně funguje. Stačí to jen vyzkoušet.

7. Vzdělávací příležitosti jako součást každodenního rodinného života:

Třeba, že se to nezdá, každodenní rodinný život nabízí mnoho vzdělávacích příležitostí.

Pokud se vaše dítě chce doma zapojit do některých činností, umožněte mu to.

Ano, chce to velkou dávku trpělivosti, ale i obyčejná společná příprava zeleninového salátu pomůže dítěti rozvíjet jemnou motoriku a další praktické dovednosti, rozlišit jednotlivé druhy zeleniny aj.

Navíc společný rodinný čas je nenahraditelný.

8. Učení prostřednictvím více smyslů:

Lze navázat na předchozí odstavec a ukázat rozdíl, kdy se dítě učí názvosloví (druhy zeleniny) nejenom pomocí zraku a slovního popisu, ale i tím, že si na zeleninu při přípravě salátu sáhne, ochutná ji a přivoní si k ní.

Smyslové vnímání „hraje v učení jednu z hlavních rolí“.

9. Odlišnost je v pořádku:

Z praxe víme, že vše má svůj čas a každé dítě je jiné.

Proto je tak důležité při vzdělávání respektovat individuální tempoaktuální potřeby každého dítěte.

V inspiracích od Radostného učení se tak setkáte s nižšími a vyššími stupni náročnosti aktivit. Dítě si tak může samo vybírat, co aktuálně odpovídá jeho možnostem a schopnostem.

10. Podporující zpětná vazba a prostor pro sebevyjádření dítěte:

Aby zpětná vazba byla pro dítě užitečná, nesmí být zraňující.

Dosáhneme toho tak, že nebudeme hodnotit osobu dítěte, ale pouze průběh a výsledek činnosti, které se dítě věnovalo.

Skvělé je vždy ocenit snahu dítěte a umožnit mu vyjádřit svůj názor.

Příklad popisné zpětné vazby, která nezraňuje:

  • Vidím, že jsi se snažil/a spojit dva body rovnou čárou. Dokonce jsi každou čáru barevně odlišil/a. Tady se ti to povedlo velmi dobře. Tohle vypadá spíš jako oblouček.

Možné otázky pro podporu sebevyjádření dítěte:

  • Co myslíš ty?
  • Co se ti nevíce povedlo?
  • Co bys chtěl/a vylepšit?
  • Co by ti pomohlo, aby se to příště povedlo?

Otázky volíme a upravujeme podle komunikačních schopností dítěte.


Pokud byl pro vás článek užitečný, můžete se přihlásit k odběru našich novinek a zajistit si pravidelnou inspiraci i informace z projektu Radostné učení. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *